úterý 14. července 2015



Cesta a první postřehy aneb Seznamte se s Temozónem


Cesta letadlem přes dvacet hodin uběhla překvapivě rychle. Po únavě a shonu předchozích dní jsem ocenila možnost v jedenáct hodin chvilku po nasednutí do letadla usnout a o nic se prozatím nemuset starat :-) Noc v letadle trvala slastných 12 hodin, takže jsem se dosyta vyspala a při příletu do Mexico City v 3.55 místního času jsem byla spokojená, připravená vkročit do Mexika. Projít celními kontrolami po příletu do země, počkat ještě na navazující let a v 8 ráno jsem se ocitla v Méridě. Jet leg o sobě během prvních dní ani nedal vědět. 

Shora město působilo zvláštně čtvercovitě členěné, trochu jednotvárně betonově šedivé, krásně ho však zdobily všudypřítomné rudě kvetoucí stromy (v červnu a červenci tu kvete typická místní rostlina flamboya). V letištní hale mě zvenčí vítal ohlušující zpěv ptactva a horko.
Dopravila jsem se do kanceláře Fundación Haciendas del Mundo Maya a byla jsem představena všem přítomným, jejichž jména jsem si najednou samozřejmě nezapamatovala, ale postupně jsem se pak s některými setkávala znovu, takže jsem měla příležitost to napravit. 
 


       Obr.: Poměrně luxusní dům pro dobrovolníky Fundación v Méridě:-), ve středu posvátný strom Mayů ceiba


Fundación Haciendas del Mundo Maya (http://www.haciendasmundomaya.com/en/ nebo https://www.facebook.com/fhmm2002?ref=hl ) je neziskovou organizací se širokým polem působnosti, věnuje se projektům sociálním, vzdělávacím i environmentálním. Působí po celém Yucatánu v přibližně 25 komunitách (rozuměj vesnicích). Její název je odvozen od toho, že ve vesnicích jsou často haciendy, které dříve patřily majitelům rozsáhlých henequenových plantáží. Henequen se získává z druhu agáve, jehož přírodní vlákno je velmi podobné sisálu a vyráběly se z něj provazy, kartáče a další. Po určitou dobu bylo pěstování henequenu velmi lukrativní záležitostí, po krachu tohoto odvětví souvisejícím se zavedením umělých materiálů a také vyvlastnění státem haciendy začaly chátrat. Nyní jsou tyto koloniální haciendy proměněny v luxusní hotely, které citlivě zapadají do okolní tropické přírody a dávají místním lidem práci (http://www.thehaciendas.com/).

Hned druhý den jsem vyrazila s koordinátorkou projektů do Temozónu. Překvapení chudobou vesnice, která ostře kontrastovala s luxusem haciendy, bylo značné. Vesnice Sihunchén před Temozónem působí pro právě přiletivního Evropana zvláštně, neboť zde lidí bydlí v tradičních chýších nazývaných „casa maya“, mayský dům. Temozón je už zastavěn obydlími z betonu, a je zde kromě Haciendy také mateřská školka, škola primaria (1.- 6. třída) a secundaria (7.- 9. třída). Dále několik obchůdků nabízejících především slané a sladké pochutiny, nápoje, a také papírnictví. Domek dobrovolníka v Temozónu je vybaven skromně, zvenčí je podobný stavebnímu stylu sousedních domů ve vesnici. 

                                                Obr.:  Domek v Temozónu

První týden jsem si v Mexiku zvykala a dojížděla zařizovat organizační věci i učit z Méridy, poté jsem se přestěhovala. Zrovna ten den se však strhla veliká bouřka, která způsobila závadu elektrického vedení. Ve vesnici přestal jít proud (není prý úplně neobvyklé), vypadalo to, že tu první den zůstanu o svíčkách.. večer už však elektřina v některých ulicích šla. A víte, jaký je mexický způsob zprovoznění elektřiny, když k domu "nějak nejde"? Odšroubovat krabici s měřáky ze zdi a spojit drátky příslušná místa :-) Světě div se, ono to fungovalo…