Cesta a první postřehy aneb Seznamte se s Temozónem
Cesta letadlem přes
dvacet hodin uběhla překvapivě rychle. Po únavě a shonu předchozích dní jsem
ocenila možnost v jedenáct hodin chvilku po nasednutí do letadla usnout a
o nic se prozatím nemuset starat :-) Noc v letadle trvala slastných 12 hodin, takže
jsem se dosyta vyspala a při příletu do Mexico City v 3.55 místního času
jsem byla spokojená, připravená vkročit do Mexika. Projít celními kontrolami po
příletu do země, počkat ještě na navazující let a v 8 ráno jsem se ocitla
v Méridě. Jet leg o sobě během prvních dní ani nedal vědět.
Shora město působilo
zvláštně čtvercovitě členěné, trochu jednotvárně betonově šedivé, krásně ho
však zdobily všudypřítomné rudě kvetoucí stromy (v červnu a červenci tu
kvete typická místní rostlina flamboya). V letištní hale mě zvenčí vítal
ohlušující zpěv ptactva a horko.
Dopravila jsem se do
kanceláře Fundación Haciendas del Mundo Maya a byla jsem představena všem přítomným,
jejichž jména jsem si najednou samozřejmě nezapamatovala, ale postupně jsem se
pak s některými setkávala znovu, takže jsem měla příležitost to napravit.
Obr.: Poměrně luxusní dům pro dobrovolníky Fundación v Méridě:-), ve středu posvátný strom Mayů ceiba
Fundación Haciendas del
Mundo Maya (http://www.haciendasmundomaya.com/en/ nebo https://www.facebook.com/fhmm2002?ref=hl ) je neziskovou organizací se širokým polem
působnosti, věnuje se projektům sociálním, vzdělávacím i environmentálním.
Působí po celém Yucatánu v přibližně 25 komunitách (rozuměj vesnicích). Její
název je odvozen od toho, že ve vesnicích jsou často haciendy, které dříve
patřily majitelům rozsáhlých henequenových plantáží. Henequen se získává
z druhu agáve, jehož přírodní vlákno je velmi podobné sisálu a vyráběly se
z něj provazy, kartáče a další. Po určitou dobu bylo pěstování henequenu
velmi lukrativní záležitostí, po krachu tohoto odvětví souvisejícím se
zavedením umělých materiálů a také vyvlastnění státem haciendy začaly chátrat.
Nyní jsou tyto koloniální haciendy proměněny v luxusní hotely, které
citlivě zapadají do okolní tropické přírody a dávají místním lidem práci (http://www.thehaciendas.com/).
Hned druhý den jsem
vyrazila s koordinátorkou projektů do Temozónu. Překvapení chudobou
vesnice, která ostře kontrastovala s luxusem haciendy, bylo značné.
Vesnice Sihunchén před Temozónem působí pro právě přiletivního Evropana
zvláštně, neboť zde lidí bydlí v tradičních chýších nazývaných „casa
maya“, mayský dům. Temozón je už zastavěn obydlími z betonu, a je zde
kromě Haciendy také mateřská školka, škola primaria (1.- 6. třída) a secundaria
(7.- 9. třída). Dále několik obchůdků nabízejících především slané a sladké
pochutiny, nápoje, a také papírnictví. Domek dobrovolníka v Temozónu je vybaven
skromně, zvenčí je podobný stavebnímu stylu sousedních domů ve vesnici.
Obr.: Domek v Temozónu
První týden jsem si v Mexiku
zvykala a dojížděla zařizovat organizační věci i učit z Méridy, poté jsem se
přestěhovala. Zrovna ten den se však strhla veliká bouřka, která způsobila
závadu elektrického vedení. Ve vesnici přestal jít proud (není prý úplně neobvyklé), vypadalo to, že tu
první den zůstanu o svíčkách.. večer už však elektřina v některých ulicích šla. A
víte, jaký je mexický způsob zprovoznění elektřiny, když k domu "nějak nejde"?
Odšroubovat krabici s měřáky ze zdi a spojit drátky příslušná místa :-) Světě div se, ono to fungovalo…
